Homeopatie  
Co je homeopatie   
Čeho se vyvarovat   
Zásady homeopatické léčby   
Užitečné rady   
Jak vybrat homeopata   
Známí lidé a homeopatie   
Homeopatie v Česku   
Principy homeopatie   
Homeopatický lék   
Homeopatická věda   
 
 
 
 
Může homeopatický lék fungovat?

 

„Homeopatický lék neobsahuje podle fyzikálních a chemických zákonů žádnou hmotnou příměs léčivé substance a je tedy zcela neúčinný.“ Takovýmito či velmi podobnými argumenty bývá homeopatie odsouvána do oblastí fantazií či podvodů. Homeopatické léky však přesto prokazatelně působí. Někteří homeopaté však někdy naneštěstí vysvětlují principy působení léků tak prapodivnými a neurčitými způsoby, přičemž si vypůjčují některé vědecké termíny, že to je pro vědce spíše jen další potvrzení toho, že je homeopatie čirý výmysl. Jak je však přesto možné, že homeopatie funguje a co vlastně vědcům vadí?

vodní krystal

Homeopatický lék je připravován postupným ředěním původní substance (nejčastěji v destilované vodě) postupnými kroky tak, že při každém kroku se koncentrace původní látky stokrát sníží. Ředění probíhá předepsaným způsobem. Standardně je lahvičkou se směsí 40 krát prudce bouchnuto o tvrdou podložku a není to tedy jen pouhé ředění. (Existuje více způsobů. Pro jednoduchost se ale můžeme držet toho nejpoužívanějšího.) Pokud tento postup zopakujeme jedenáct krát, dostaneme ředění (102)11=1022, což je řád avogadrova čísla. Z toho vyplývá, že výsledný roztok může statisticky obsahovat buď nejvýše pár molekul původní látky, a nebo také již neobsahuje nic. Pokud s ředěním pokračujeme dál, pak pravděpodobnost, že lék obsahuje alespoň jednu molekulu původní látky klesá při každém dalším kroku jedna ku stu. V homeopatii se ale běžně používají ředění 30, 200, 1000, 10000 (a účinky při vyšším ředění neklesají, ale naopak stoupají). Přesto však to, že homeopatické látky účinkují, bylo nesčetněkrát dokázáno vědecky vedenými experimenty, tzv. „provingy“, při kterých se pokusné skupině osob podává substance ředěná nejčastěji třicet krát (chemicky tedy ředěné 1 / 1060) a nikdo z nich, ani ten člověk, který jim podává tento lék neví, z čeho byl vyroben a zda-li konkrétní dávka pro konkrétního zkoušejícího obsahuje lék a nebo placebo (tzv. dvojitý slepý test). Výsledky zaznamenané pokusnými osobami jsou vzájemě tak vysoce koherentní a porovnatelné i s provingy prováděnými před více než sto lety, že o tom, že homeopatické léky skutečně působí, nelze pochybovat.

Je tedy zřejmé, že to, co působí, nejsou molekuly původní substance, a proto i tvrzení uvedené hned na začátku tohoto článku v podstatě nedokazuje vůbec nic. Něco však přesto ve vodě zůstává a při každém kroku ředění se toto „něco“ kvalitativně mění. Můžeme si to přestavit tak, že ve vodě zůstává informace o původní látce a při každém kroku ředění se tato informace určitým způsobem kultivuje. Může však voda nést informaci?

Před pár desítkami let objevili vědci princip dvojité šroubovice DNA. Do té doby bylo nepředstavitelné, že by jedna, respektive dvě molekuly mohly obsahovat bilióny informací, a přesto o tom v současnosti nepochybuje ani malé dítě. Ve vodě nemůže být informace uložena v chemické vazbě jako u molekul DNA, protože jednotlivé molekuly vody se čiperně pohybují (pokud voda nezmrzne), že žádné chemické vazby nést tuto informaci nemohou. Avšak právě při procesu mrznutí, probíhají ve vodě zajímavé jevy, které zkoumá japonský vědec Dr. Emoto a používá následující postup. Na sklíčko kápne kapku vody, zchladí ho na mínus 5 stupňů celsia a pod mikroskopem potom sleduje a fotografuje růst zárodků vodních krystalů. (Můžete se podívat na video, na kterém je celý postup zaznamenán.) Pokud mrzne destilovaná voda, tak netvoří žádné krystaly, ale jen homogenně tuhne. Pokud však mrzne destilovaná voda připravená jako homeopatický lék, a tedy je to chemicky stále jen destilovaná voda, vytváří velmi krásné, středově souměrné krystaly. Můžete se podívat i na krystal léku PC1 (prokazatelně účinného při léčbě AIDS) připraveného sice jinak, než standardní homeopatické léky, ale opět je nosičem informace pouze chemicky čistá, destilovaná voda. Je tedy zřejmé, že voda je schopna uchovat informaci a je to možné fyzikálním pokusem dokázat, přestože se zatím neví, jak je to možné. Existuje mnoho spekulativních teorií, žádná ale není prokazatelná. Je však důležité, že paměť vody jako fenomén existuje.

Dr. Emoto se zpočátku zabýval hlavně tím, zda-li je možné do vody přenést nějaký duchovní obsah. Porovnával krystalizaci destilované vody s destilovanou vodou, ke které byla vysílána modlitba. Požehnaná voda tvořila velmi krásné krystaly. Ač se to může zdát až příliš fantastické, Dr. Emoto skutečně dokázal, že voda je schopná si pamatovat informaci (více na www.hado.net) a v porovnání s vědeckými důkazy Dr. Emota, je homeopatie vlastně vysoce materialistická disciplína, protože informace do vody přichází kontaktem s materiální substancí.

vodní krystal

Časté námitky odpůrců homeopatie jsou také takové, že i když je voda destilovaná, tak obsahuje řadu stopových příměsí a při vyšších ředění jsou koncentrace původní účinné látky porovnatelné, nebo dokonce mnohem nižší, než koncentrace ostatních chemikálií obsažených ve vodě, a tedy nemůže být homeopatický lék již z principu účinný. To by však platilo jen v tom případě, kdybychom v této destilované vodě rozpustily účinnou látku přímo v podobných koncentracích jako jsou koncentrace zmíněných stopových příměsí. V takovém případě by byl lék skutečně zmatečný. Avšak pokud se ředění začne správně, a tedy v koncentraci 1/100, pak je koncentrace substance o několik řádů vyšší, než stopové příměsi, a tedy je v prvotní informaci, která se do destilované vody přenáší jen velmi mizivý zlomek cizí příměsi. Léčivá substance samozřejmě také není stoprocentně čistá. Pokud se lék připravuje například z rostliny, tak se na jejím povrchu vždy najdou cizorodé látky. Podstatné je však to, jaká substance převažuje při počátečním ředění a jaká je tedy vytvořena počáteční matrice. Pokud potom při postupném ředění procházíme takovým stupněm, při kterém je obsah stopových prvků srovnatelný s obsahem léčivé substance, nezáleží již tolik na obsahu těchto látek, poněvadž v této fázi dochází již spíše ke „kultivaci“ již dříve z původní substance extrahované informace.

V homeopatických textech se často můžeme setkat s tím, že homeopatie působí na principu rezonance. Pokud je tato definice brána doslovně, je to pro vědce další z řady obtížně stravitelných skutečností. Těžko můžeme v homeopatii definovat nějaký kmitočet nebo nějakou frekvenci, ke které by se rezonance mohla vztahovat. Homeopaty je to spíše míněno v přeneseném smyslu tak, jak je to používáno v běžné mluvě: Někdo je s někým „podobně naladěn“, nebo je „na stejné vlně“. Avšak je zajímavé, že i z matematického hlediska je pojem rezonance velmi blízký tomu, jakým způsobem homeopatické léky na člověka působí a je možné použít fyzikální soustavu „budič“ – „rezonátor“ jako velmi abstraktní model toho, jaký je vztah mezi „lékem“ – „pacientem“.

Jakým způsobem homeopatické léky přesně působí ukáže až budoucnost. To, že současná věda nedokáže tento mechanismus úspěšně popsat, nemění nic na tom, že homeopatie dokáže léčit i případy běžnou medicínou neléčitelné a účinky jsou měřitelné i lékařskými přístroji.

foto:
http://www.snowflakes.com
pozn: jako ilustrace bylo použito snímků sněhových vloček,
které jsou podobné vodním krystalům, které fotografuje Dr. Emoto.
Pro použití jeho fotografií na webu má však velmi omezené licenční podmínky.


další kapitola Homeopatická věda



Pro objednání na homeopatické vyšetření u homeopata Václava Hrabáka pokračujte na stránku Objednání na vyšetření nebo volejte na telefoní číslo 603 743 049

Postgraduální škola
je otevřena pro studenty a absolventy homeopatických škol.

Universum Homeopathicum