O homeopatii


Co je homeopatie

Homeopatie* je léčba, která vychází z hlubokého porozumění toho, jak funguje lidské zdraví, jak vznikají nemoci a co je způsobuje. Různé zdravotní problémy jsou důsledkem různě narušené vnitřní rovnováhy organismu. Pokud se tato nerovnováha pomocí homeopaticka začne napravovat, organismus se začne harmonizovat, zdravotní problémy nejen postupně začnou odeznívat, ale současně se i celkově zvýší vitalita a člověk se duševně začne cítit lépe. Stává se duševně vyrovnanějším. Proto je homeopatie i velmi účinná při léčbě duševních problémů. (pozn. homeopatie nenahrazuje zdravotní službu, pokud má někdo zdravotní problémy, musí je konzultovat s lékařem)

Klasická medicína postupuje opačným způsobem. Zdravotní problém se snaží eliminovat přímo, bez ohledu na celkovou rovnováhu v organismu. Klasická medicína umí velmi podrobně zjišťovat fyziologické procesy při onemocnění, umí do nich zasahovat a přímo je ovlivňovat, ale to neznamená, že tím člověku celkově prospívá. Často tím pouze úspěšně maskuje některé procesy, ale celkový zdravotní stav a celková vitalita člověka se postupně zhoršuje. Zdravtní problém se tak zlepší jen dočasně, ale celková nerovnováha se ještě více naruší a problémy se po nějaké době vrátí a nebo se projeví nějaké jiné onemocnění. Často se potom člověk stává závislý na užívání čím dál tím většího množství léků.

To, že je člověk nemocný a v jeho organismu je celkově něco v nerovnováze, se projevuje negativně na mnoha dalších úrovních, například nespavostí, podrážděním, únavou, nepřiměřeným vztekem, nepravidelným menstruačním cyklem, náchylností k infekcím atd. Pokud se díky homeopatické lébě vnitřní rovnováha začne napravovat, nejenom ustoupí hlavní zdravotní problém, ale člověk začne mít subjektivně mnohem více energie, věci, které ho dříve rozčilovaly, nebo vyčerpávaly mu přestávají vadit, začne být odolnější vůči stresovým zátěžím, vůči různým infekcím atd.

Při klasické léčbě, která nedbá vnitřních příčin většinou naopak dochází k opačnému efektu. Lidé, kteří trvale berou léky mohou být unavenější, přecitlivělí, ospalejší atd. Když člověku například po antidepresivech ustoupí deprese, nelze tvrdit, že je zdravější. Někdy je samozřejmě alopatická léčba nutná, ale sami klasičtí lékaři většinou neumí odlišit mezi tím, kdy pomocí svých metod člověku pomáhají a kdy člověku škodí. Někteří lékaři sami zjišťují, že mnoho zdravotních problémů souvisí s psychikou a tak stoupá obliba psychosomatické medicíny. Oproti homeopatii má však psychosomatická medicína velké omezení a jsou to vpodstatě pouze první krůčky klasické medicíny ke správnému pochopení celkového fungování lidského zdraví. Homeopatie v sobě obsahuje nejen psychosomatický vhled, ale její pohled na léčbu je mnohem komplexnější a úplnější.

Homeopatie je léčba, která je v současné době čím dál tím více potřeba s tím, jak lidé (částečně i díky alopatické léčbě) stále více trpí chronickými zdravotními problémy. Klasická medicína sama již rozpoznává své limity, lékaři, kteří se skutečně zajímají o to, jestli se jejich pacienti následkem léčby stávají zdravějšími, jsou často rozčarovaní z toho, o čem se učili ve svých školách. Mnoho lékařů hledá metody, jak svým pacientům skutečně pomáhat a mnoho z nich klasickou lékařskou praxi opouští.

Příčina onemocnění

Homeopatie umí léčit příčinu onemocnění, ale to, co je příčina onemocnění, je často chápáno nesprávně. Mnozí si pod tím představují, že homeopat za tím, že má někdo ekzém hledá nějakou konkrétní příčinu - například nějakou konkrétní situaci v minulosti. Příčina onemocnění je však něco jiného, je to jakási vnitřní nerovnováha, kterou jde jen obtížně popsat a homeopat nemůže přímo říci, co je tato příčina a vlastně tuto příčinu ani není možné přímo nalézt. To co homeopat hledá je to, jak celý organismus funguje, jak člověk reaguje na různé situace, k jakým onemocněním má sklony, jak je konstitučně založený a na tomto velice širokém popisu se snaží nalézt homeopatický lék, který danému člověku nebo danému stavu člověka odpovídá. Pokud je člověku podán lék, který mu skutečně odpovídá, pak se u něj léčí skutečná příčina onemocnění.

Kdo a co je možné léčit pomocí homeopatie

Homeopatii je možné použít při jakýchkoliv zdravotních fyzických či duševních potížích. Lze ji použít při akutních úrazech, akutních onemocnění, při zvládání obtížných situacích, při různých choronických problémech, při duševních onemocněních, při problémech s chováním u dětí, při porodech i při umírání. Není vlastně zdravotní, ať už fyzický či duševní problém, při kterém by homeopatie nemohla pomoci. Samozřejmě není odpovědí na jakýkoliv problém člověka. Člověk se sám o své zdraví musí starat a sám musí hledat svou vlastní životní cestu. Ale homeopatie může umožnit, že se člověk sám svobodně po své cestě může ubírat.

Co dělá homeopat

Pokud homeopat léčí akutní zdravotní problém, obvykle stačí správně zhodnotit několik symptomů. Často stačí s homeopatem hovořit deset minut až půl hodiny. Při akutních zraněních je k volbě léku potřeba často jen pár informací, například jestli je člověk pořezán nebo pohmožděn. Lék je pak možné poradit i po telefonu.

Při dlouhodobých - chronických problémech je však potřeba velmi podrobné vyšetření. Protože jde o to, nalézt lék na celkovou vnitřní nerovnováhu v člověku a tedy nalézt lék, který bude skutečně léčit příčinu onemocnění, homeopat musí zjistit vše potřebné, od lékařské anamnézy od narození po důležité věci z duševních oblastí. Někdy k nalezení léku pomáhají i maličkosti, například oblíbená jídla, opakovaný sen, nebo podrobný popis bolesti na nějakém konkrétním místě. Každý případ je zcela individuální a homeopat nemůže postupovat podle nějakého schématu. Vše naopak záleží na pacientovi. Homeopat tak musí být velmi vnímavý a přijímat pacientovo vyprávění bez předsudků. Homeopatické vyšetření, kterému se někdy říká podle anglického termínu "taking a case" - odebírání případu a které je potřeba pro léčbu chronických zdravotních potíží, trvá obvykle nejméně dvě hodiny, v některých případech i o hodinu déle. Pokud úvodní vyšetření u homeopata trvá kratší dobu, někdy i hodinu a méně, je to obvykle známka toho, že se jedná o povrchnější homeopatickou léčbu, nebo o nepříliš zkušeného homeopata.

* homeopatie není zdravotní služba ve smyslu Zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.), zejména §2
** homeopatikem zde není myšleno léčivo ve smyslu Zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.), zejména §5 odst 2



Čeho se vyvarovat aneb chyby při homeopatické léčbě

Homeopatie je velmi individuální, každý homeopat postupuje odlišně, ale jsou určité signály, které svědčí o tom, že homeopat není příliš kompetentní pro léčbu chronických potíží. Přestože takoví homeopaté mohou mít i dílčí úspěchy, mohou někdy způsobit i velmi nepříjemné problémy a celková úspěšnost při léčbě je nižší, než u skutečně schopného homeopata. Proto je dobré se při léčbě chronických problémů svěřit do péče zkušenému homeopatovi. Přestože homeopatické léky nejsou toxické (tak jako mnohé alopatické léky), zdaleka to neznamená, že nemohou napáchat škody, pokud jsou užívány nevhodně.

Skoro každý homeopat o sobě prohlašuje, že dělá klasickou homeopatii, že má nejlepší vzdělání, že se učil u světových homeopatů, že má hodně knížek atd. To vše ale o schopnostech homeopata vypovídá velmi málo. Homeopatii je nutné studovat minimálně tři roky a potom se ještě připravovat klinickou praxí pod dohledem zkušeného homeopata. Po absolvování tříletého základního studia není homeopat obvykle ještě schopen léčit složitější případy.

Úvodní vyšetření při léčbě chronického problému trvá hodinu či méně

V Česku nejsou kvalitní homeopaté, u kterých by úvodní vyšetření trvalo hodinu či méně. Takovým způsobem jsou schopni vyšetřovat zkušení homeopaté například v Indii, kteří mají za sebou desetitisíce léčených případů. U nás a i v západních zemích krátká doba při úvodním vyšetření svědčí o nedostatečných zkušenostech homeopata.

Pacient odpovídá na předem připravené otázky

Každý případ je individuální, každý případ není možné pokrýt předem připravenými otázkami. Vyšetření každého případu se odvíjí podle toho, co je pro v daném případě důležité.

Předepsání více než jenoho lék současně

Dva homeopatické léky současně je možné předepsat jen ve velmi výjimečnýcy situacích a nebo při léčbě velmi vážných patologií, například při léčbě rakoviny. V drtivé většině je v danou chvíli indikován jeden lék. Pokud někdo při dlouhodobém zdravotním problému předepisuje více léků současně, je lepší najít jiného homeopata.

Homeopat používá EAV

EAV je obecně sice zajímavá diagnostická metoda, ale pomocí EAV lze správný lék nalézt jen u omezeného počtu případů. Pokud homeopat používá primárně metodu EAV k hledání léku, je lepší vyhledat jiného homeopata.

Homeopat léčí pomocí vrstev

Homeopat nikdy předem nemůže vědět, jaké jsou v daném případě "vrstvy". Pokud podává sérii homeopatických léků bez podrobnějšího vyšetření, pak to jednak není homeopatická léčba, protože nehledá v daný čas správný lék, ale může tím způsobit i vážné problémy. V některých případech jsou skutečně vrstvy a správný homeopatický lék zabírá pouze určitou dobu a poté je nutné podat jiný lék na léčbu další vrstvy (kterou ovšem není možné nalézt a ani s určitostí předpovědět před tím, než se vyléčí vrstva předchozí), ale v mnoha případech je naopak hned první lék, který pacient potřebuje lékem konstitučním, který ho zcela vyléčí a pacient jiný lék již potom nepotřebuje. Pokud někdo léčí "vrstvy" podle předem daného schématu, je to, jako kdyby každý, kdo přijde k lékaři dostal užívat měsíc antibiotika, poté další měsíc prednison, poté další měsíc antimalarika atd. Tato léčba může být samozřejmě v některých případech účinná, ale není to jemná cílená homeopatická léčba a v mnoha případech může i výrazně uškodit.

Homeopat určí předem jak často lék užívat, aniž by blíže vysvětlil, kdy je vhodné lék opakovat.

Až na výjimky u velmi vážných případů (např. rakovině) nelze při léčbě chronických potíží předem určit, po jaké době se má lék opakovat. I pokud je lék vybrán správně, tak pokud se opakuje příliš často, může dojít k velmi výraznému zhoršení zdravotních problémů a to nejen fyzických, ale i psychických. Přestože se nemusí jednat o nevratný proces, někdy jsou zapotřebí i silné alopatické léky, aby se zhoršení sklidnilo. Pokud po nějaké dávce pacient pociťuje jakékoliv zhoršení, nesmí další dávku opakovat. Pokud homeopat předem pacientovi řekne, že má lék opakovat například jednou denně nebo jednou týdně bez ohledu na na to, co se během užívání děje, je lepší v užívání nepokračovat a vyhledat jiného homeopata.

Homeopat je lékař

Je mnoho dobrých homeopatů, kteří dříve praktikovali klasickou medicínu a ti, kteří dělají skutečnou celostní homeopatii obvykle klasickou medicínu již nepraktikují, nebo velmi omezeně. Pokud je homeopat současně praktikující lékař, je třeba se mít na pozoru a zjistit si, jaké má homeopatické vzdělání a jakou homeopatii vlastně praktikuje. Mnoho lékařů používá velmi povrchní homeopatii, která je vhodná maximálně k léčbě akutních stavů. Mnoho z nich je přesvědčeno, že mohou léčit chronické zdravotní potíže po přečtení jedné knihy či po absolvování jednoho víkendového semináře - obvykle francouzské odnože homeopatie (která je v izolaci od světové homeopatie a při léčbě chronických potíží má velmi omezenou úspěšnost). Tito lékaři - homeopaté mohou chronický zdravotní stav i velmi zkomplikovat.

Homeopat předepíše složené homeopatické preparáty

Složené homeopatické preparáty lze pomocně použít při nějakých přechodných a dočasných potížích, při léčbě chronických potíží mají velmi omezenou účinnost a pro skutečnou léčbu příčiny onemocnění je potřeba klasický homeopatický lék vybraný na základě vyšetření. Homeopat, který tyto preparáty předepisuje, není ve skutečnosti homeopat v pravém slova smyslu. Pokud je někdo homeopat, předepisuje lék na základě symptomů a nikoliv složený preparát na základě lékařské diagnózy. Tyto léky jsou vhodné k tomu, že je může doporučit lékárník při nějakém akutním problému a nebo si ho člověk koupí při akutním problému na základě reklamy. Účinky těchto léků jsou však nesrovnatelné s účinkem léku, který je skutečně indikován na základě symptomů.

Homeopat předepíše lék na závěr úvodního vyšetření

Někdy je možné vhodný lék zvolit hned během úvodního homeopatického vyšetření, ale většina opravdu zkušených homeopatů si případ ještě s odstupem prostuduje. Během vyšetření je možné předepsat jen z několika nejčastějších léků, ale popsaných homeopatických léků je celkem 2000 a pokud případ vyžaduje nějaký nepříliš známý lék, není skoro možné na něj přijít již během úvodního pohovoru. Je k tomu potřeba si ověřit některé věci v literatuře atd. Homeopat, který předepíše lék během vyšetření se uzavírá možnosti, že nalezne nějaký méně obvyklý lék, který by byl vhodnější pro léčbu a pravděpodobně ani nemá zkušenosti s léčbou pomocí méně obvyklých léků. Takový přístup vyžaduje potom více návštěv a je méně pravděpodobné, že bude nalezen správný lék. Celkově je tedy šance na co nejrychlejší a nejšetrnější vyléčení menší. Je vhodnější vyhledávat homeopaty, kteří nepředepisují lék ihned při vyšetření.



Zásady homeopatické léčby

Mnoho dotazů v on-line poradně se týká toho, jak by měla probíhat homeopatická léčba a zda-li jsou některé postupy homeopatické léčby běžné nebo naopak nestandardní. Výsledkem vašich dotazů je tento souhrný text. Nemůže být bohužel kompletní, neboť homeopatická léčba skýtá velkou paletu možností léčby ale mohl by poskytnout určité vodítko v tom, jestli se při léčbě jedná o klasickou homeopatii.

jeden lék - výjimky

V naprosté většině případů by měl homeopat doporučit užívat v daný okamžik jen jeden lék, ať už opakovaně nebo jednorázově. Je naprosto odporující homeopatické léčbě, pokud pacient dostane od homeopata současně několik tub léků o vysoké potenci (například 30, 200), které má užívat každý den. Tento postup může i vážně zkomplikovat zravotní stav.

Pravidlo užívání jednoho léku má samozřejmě jako všechna pravidla výjimky. Jsou to však skutečně výjimky, nikoliv běžné postupy.

  • při těžší orgánové dysfunkci lze k hlavnímu léku přidat specifický lék nízké potence (nízkou potencí je myšleno např. 3X 3D 3C 5C 6X 6D 6C) k podpoře daného orgánu.

  • u vážných zhoubných chorob je účinné cyklické střídání dvou léků.

  • u vážných infekčních chorob (např. malárie) je možné léčbu doplnit nosodou (lékem připraveným přímo z daného onemocnění) a současně doplnit i léky na podporu ohrožených orgánů.

  • v některých případech je skutečně možné, že člověk potřebuje užívat dva léky současně na dvě izolované (nepodobné) nemoci tak jak to popsal již Samuel Hahnemann. Jedná se například o člověka s chronickými zdravotnímy problémy, který je současně po vážném úrazu. To jsou však výjimečné případy. Někteří homeopaté mají sklon této výjimky zneužívat a používají tohoto postupu častěji než je skutečně indikován. Ve skutečnosti je to velmi malé procento případů.

  • někdy se při akutních případech stane, že se nedaří najít správný lék, ale po jednom léku se člověku zlepší hlavní obtíže ale objeví se mu nové symtomy, na které opět pomáhá jiný lék, ale vrátí se symptomy předchozí, avšak již s menší intenzitou. U těchto případů je střídání těchto dvou léků při změně symptomů jedinou možností, jak člověku pomoci. Je to způsobeno tím, že nebyl nalezen skutečně nejvhodnější lék ať už z neznalosti nebo tím, že potřebný lék není dostatečně popsán v materii medice. Pak je tato léčba skutečně nejvhodnějším řešením. Již Samuel Hahnemann používal tuto metodu i při vážných infekčních onemocněních, neboť množství léků které znal bylo rozhodně menší než v současnosti.

  • při akutních problémech je možné, že si homeopat není zcela jistý jedním lékem, proto může pacient dostat dva léky současně (sebou) s tím, že má začít brát jeden z nich a pokud po nějaké době nepřichází zlepšení, má začít užívat lék druhý. Je to často jednodušší řešení než aby se pacient musel vracet pro druhý lék.

  • někdy člověk užívá pravidelně lék na podporu nějaké orgánové funkce (například podpora kojení) Potom může během akutního onemocnění přidat k tomuto léku lék na akutní problémy. Oba léky by měl užívat s co největšímy rozestupy.

  • někdy je při akutním onemocnění nutné měnit léky poměrně často podle toho, jak se průběh onemocnění vyvýjí. Nový lék se však předepisuje buď pokud předchozí lék nezabírá a nebo pokud zabíral ale změnily se symptomy.

  • během chronické léčby se může vyskytnout akutní problém. Potom je možné léčit akutní stav jiným lékem a po vyléčení akutního problému se opět vrátit k léku na chronický stav. Při léčbě chronických potíží jednou dávkou vysoké potence není tento postup obvykle možný.
kdy vysadit lék

Homeopat by měl při léčbě chronických potíží pacienta informovat o tom, že pokud lék užívá opakovaně v pravidelných intervalech, je nutné lék vysadit při jakémkoliv zhoršení potíží následkem užívání léku, nebo pokud se objeví nové symptomy, kterými pacient do té doby nikdy netrpěl. S dalším užíváním je nutné počkat do doby, než se stav opět stabilizuje. Pokud dojde i podruhé k výraznému zhoršení, potom by se měl domluvit s homeopatem na případné úpravě dávkování nebo potence. Při objevení se nových symptomů je lepší již dále lék neužívat a poradit se s homeopatem.

homeopatické zhoršení

Homeopatické zhoršení by nemělo trvat dlouhodobě, více než několik dní. Pokud zhoršení trvá měsíc za současného ujišťování homeopata, že je vše v pořádku a že se jedná o přechodný stav, pak je pravděpodobně zvolena nesprávná léčba.

žádné výsledky

Pokud po delší době (např. měsíci) užívání léku nebo po užití léku nedochází k žádným zlepšením ani zhoršením, potom je na homeopatovi aby tento stav zhodnotil a případně navrhl nový způsob léčby. Homeopatická léčba je náročná a často se stane, že nalézt účinný lék není jednoduché. Někdy může být léčba správná, přestože pacient subjektivně nepociťuje žádné zlepšení. Přesto homeopat dokáže rozeznat určité znaky léčbného účinku a v tom případě je nutný delší časový odstup, aby se léčebné účinky plně projevily.

kombinované preparáty

Klasičtí homeopaté kombinované léky nepředepisují. Tyto léky mají velké nevýhody v tom, že nemají popsaný obraz symptomů a jejich předepisování je vpodstatě nahodilé. Dále lze velmi obtížně měnit dávkování. To neznamená, že nemohou být účinné, ale k jejich užívání člověk nepotřebuje homeopata. Pokud někdo pacientovi takový lék doporučí, nebo si ho najde podle nějaké příručky, tak ho může vyzkoušet a třeba s jeho užíváním bude spokojen. Pokud mu tento lék nebude pomáhat, pak se teprve může obrátit na homeopata aby vybral lék monokomponentní a navrhl postup léčby. Pokud kombinované léky pomáhají, pak je to rozhodně lepší než polykání antibiotik.

metoda EAV

Pokud nějaký homeopat užívá jako doplněk metodu EAV a má s touto metodou dobré výsledky, tak není důvod proč tento přístroj neužívat. Pro klasickou homeopatii ale není tento přístroj potřeba.

homeopatická etika

Homeopat by na pacienta neměl vyvýjet žádný nátlak a nutit ho k věcem, které pacient odmítá. Homeopat by měl být schopen poradit v otázkách zdravého životního stylu, doporučit případné výživové doplňky, zvýšení pohybu, masáže a podobně ale neměl by nutit pacienta k žádným závažným životním rozhodnutím. Také by neměl nutit k vysazování alopatických léků a k odmítání lékařské péče i když mu může svůj názor na konkrétní lékařské metody a procedury sdělit. V některých případech homeopat může odmítnout pacienta léčit, pokud jeho chování bude znemožňovat léčbu. Pouze dobrý a otevřený vztah s homeopatem může vést k úspěšné léčbě.



Užitečné rady

Cílem homeopatie konstituční je vyléčit celkový stav člověka. Léčí potíže fyzické, emoční, duševní, ale současně vylepší i jeho celkový energetický stav (není podstatné, co předchází čemu, neboť se vše děje současně). Pomocí dobře vybraného léku se odstraní příčina toho, proč má člověk sklon k chronickým zdravotním problémům. Neznamená to ale, že při léčbě je potřeba jen jeden lék, někdy lék zabírá jen omezenou dobu a pak je nutné přejít na jiný. Léčba je také velmi individuální, někdy je nutné nejdříve odstranit toxicitu organismu po užívání alopatických léků, střevní nerovnováhu, podporovat oslabený orgán apod. Není to tedy léčba snadná, většinou je nutné se obrátit na zkušeného homeopata, neboť řádné studium homeopatie trvá řadu let.

Dobře vybraný konstituční lék je pak dobrou ochranou i například při chřipkových epidemiích, akutních korečnatých stavech apod. Toto je však ideální stav, kdy každý člověk má od svého narození vlastního schopného homeopata, který se o něj stará během celého života - tento stav však v současnosti není reálný.

Jenže homeopatie nenabízí jen konstituční léčbu. Nejsem zastáncem toho, když se někdo zeptá na prevenci proti chřipce a odpověď zní - přijďte na celostní vyšetření. Homeopatické léky jsou velmi silné nástroje, které působí na člověka a lidský organismus. Homeopatické léky nabízejí možnost pomoci při úrazech, poškození po očkování, epidemických chorobách, akutních stavech atd. A také samozřejmě existují i další podpůrné terapie, které je možné používat k usnadnění homeopatické léčby.



Jak vybrat homeopata pro léčbu dlouhotrvajících potíží

vzdělání homeopata

Úroveň homeopatických škol v českých zemích je velmi různá a každá škola má vlastní kritéria pro absolvování. Pouze některé školy mají dostatečný klinický výcvik. Jen samotné absolvování většiny českých škol vždy nezaručuje dostatečné schopnosti ke zvolení správného léčebného postupu. Je to spíše základ, který musí každý následně prohlubovat individuálně. Absolvování školy je ale přinejmenším záruka toho (většinou), že se homeopat zabývá homeopatií alespoň 3 roky a absolvoval alespoň minimální počet teoretických hodin výuky. Na dobrých českých homeopatických školách také obvykle přednášejí světově uznávaní zahraniční homeopaté. Tím je zaručeno, že student má k homeopatické léčbě komlexní přístup. (Je běžný standard například nelékařské evropské homeopatické společnosti ECCH, že je vyžadováno minimálně 400 hodin výuky) Avšak homeopatii provozuje řada lidí, kteří absolvovali například jeden víkendový kurz nebo přečetli jednu homeopatickou knihu což je pro léčbu chronických potíží nedostačující. Tato léčba může i dočasně ulevit pacientovi, ale bez návaznosti na celostní léčbu se může celkový chronický stav spíše zkomplikovat.

Vzdělání dobrého homeopata tak může být velmi různorodé, často je odkázán na studium v cizích jazycích, na zahraniční kurzy a podobně. Před pár lety byla nabídka českých škol ještě menší než v současnosti a proto mnoho dobých českých homeopatů studovalo individuálně. V Česku zatím neexistuje jednotná registrace celostních homeopatů. Homeopatické školy jsou často propojené s vlastní organizaci, ve které jsou homeopaté organizováni a každá má také vlastní kritéria, přizpůsobená podle vlastních „osnov“. Některé z těchto organizací se snaží vytvářet dojem, že jsou tou hlavní a jedinou homeopatickou organizací v Česku, ale nic takového u nás neexistuje. A to i například organizace, která má v názvu slovo komora. Tato organizace není analogická lékařské komoře a je to pouze jedna z organizací sdružujících určitý okruh homeopatů v českých zemích. Jiná organizace o sobě naopak tvrdí, že zastřešuje homeopaty v Česku. Bohužel zatím nedošlo k tomu, aby se tyto lokální homeopatické organizace dohodly na nějakých společných standardech.

Lékařské vzdělání není pro homeopatickou léčbu nutné. Homeopatiká léčba je natolik odlišná klasickému přístupu, že klasičtí lékaři se musí vzdát mnoha naučených přístupů. Mnoho lékařů – homeopatů praktikuje velmi povrchní homeopatii (viz poslední odstavce tohoto textu), aniž by byli seznámeni s celou šíří celostní – konstituční homeopatické léčby. Tím mohou často zkomplikovat nejen zdravotní stav ale i následnou celostní – konstituční léčbu. Pro chronickou léčbu je nutné si ověřit, zda-li je lékař – homeopat skutečně celostní homeopat. Řada dobrých homeopatů jsou i lékaři, ale většina nich již klasickou – alopatickou léčbu neprovozují nebo pouze omezeně. Znalost základů klasické medicíny jsou sice pro homeopaty nezbytné, ale stejně důležité jsou i znalosti z psychologie, biologie, chemie atd. Vzdělání dobrých homeopatů musí být velmi rozsáhlé. Mnoho lékařů – homeopatů je schopno pomoci v akutních případech, ale pro chronickou léčbu by měli pacienta odkázat na celostního homeopata, pokud sami celostní – konstituční homeopatii neprovozují.

léčebný postup

Při chronických potížích homeopat využívá pro léčbu celostní – konstituční přístup. Homeopatické vyšetření (někdy bývá homeopaty nazýváno odebírání případu z anglického „taking a case“) v takovýchto případech trvá obvykle nejméně hodinu, někdy i dvě až tři hodiny a při vyšetření homeopat nezkoumá pouze hlavní zdravotní obtíž, ale různé další projevy nerovnováhy organizmu, které souvisí se zmíněnou zdravotní obtíží. Homeopat také zjištuje mentálně – emoční stav pacienta a obecné rysy pacientovy konstituce (například snášení horka – zimy, chuťové preference a podobně).

V homeopatii neexistují specializace jak je zvykem u alopatické medicíny. Chronická léčba vždy znamená léčbu celého člověka a vyšetření je sice pokaždé jiné, ale vždy zahrnuje komplexní zjištění stavu člověka.

Chronické zdravotní potíže jsou jakékoliv potíže, které trvají delší dobu (více týdnů. Přesná definice chronické nemoci přesahuje možnosti tohoto článku). Potíže se mohou i cyklicky objevovat a mizet, což se může týkat i opakujícího se akutního problému. Potíže mohou být jak fyzické tak psychické, emoční, problémy se soustředěním,problémy s chováním, deprese, potíže s cykly (spánek, menses) atd.

Homeopat po analýze(buď hned po konzultaci nebo po nějaké době po konzultaci) doporučí užívání jednoho homeopatického léku pro celostní léčbu (výjimky viz zásady homeopatické léčby). Homeopat by měl preferovat použití léku rozpuštěného ve vodě (vyjma případů bez hlubší patologie) a měl by být schopen pracovat s C i LM potencemi. Při chronické léčbě by neměl doporučit dlouhodobé opakované užívání léku v netekuté formě.

Homeopat by měl být schopen doporučit vhodný lék i při akutních potížích. Pokud se však tato akutní obtíž již vícekrát opakovala (např. angína, zánět středního ucha,...) měl by navrhnout, aby po odeznění akutního stavu následovala celostní homeopatická léčba. Opakované akutní potíže jsou většinou důsledkem hlubšího chronického problému, který je možné úspěšně léčit pomocí celostní – konstituční homeopatie a předejít tak budoucím zdravotním potížím.

Homeopatický lék je vždy vybrán na základě vyšetření. Každý zdravotní problém potřebuje jiný přístup, neboť homeopatie je velmi široký a komplexní léčebný systém. Nelze tvrdit, že je jeden postup jediný možný. Někdy je možné při léčbě použít nosody, někdy izopatické léky (například potencované vakcíny). Ale vždy musí jít o podání léku na základě vyšetření a následné zhodnocení reakce. Podání následného jiného léku musí být vždy až na základě zhodnocení komplexního stavu po předchozí léčbě. Jakákoliv předem daná schémata a předem dané postupy jsou nehomeopatické. Pokud jsou systematicky používány pouze nosody nebo jsou systematicky podávány série léků, vždy se jedná o velmi omezenou homeopatickou léčbu ať už se jedná o systematické podávání série léků na odléčení vrstev nebo kombinace více léků současně. Takové postupy sice mohou být někdy účinné, ale pouze v omezeném okruhu případů a s omezenou účinností.

série léků, léčba miasmatických vrstev atd.

Model vrstev je někdy použitelný, ale pouze jako teoretický model. Pokud lék působí po delší dobu a přestane působit, je možné, že se vyléčila jedna takzvaná vrstva a je nutné zvolit nový lék na základě nového vyšetření a nových symptomů. Podání série několika léků bez podrobné analýzy na tzv. odléčení vrstev, ať už miasmatických či nikoliv, není homeopatické. Tato metoda může být samozřejmě úspěšná, neboť je možné, že jeden z množství léků může být dostatečně blízký skutečně potřebnému léku. Jedním z důležitých pravidel homeopatie je však to, aby léčba byla co nejrychlejší a co nejméně zatěžovala pacienta (tedy aby co nejméně trpěl). Pokud jsou po několik měsíců podávány opakovaně různé neindikované léky, pak to rozhodně není nejrychlejší léčba a také se mohou vyvolat nežádoucí symptomy.

kombinace léků

Podávání několika léků současně odporuje homeopatické léčbě a může přivodit problémy, ať už jsou podávány na základě neznalosti homeopatie, EAV nebo jakýchsi teoretických představ (např. tzv. kvantová homeopatie). Tady platí to co bylo napsáno v předchozím odstavci. Někdy může dojít i ke zlepšení ale je to opět spíše náhodné, neboť některý z léků může pozitivně působit. Ostatní podávané léky však mohou v budoucnu stav spíše zkomplikovat. Někdy jsou takovéto kombinace léků užívány aniž by lidé byli informováni, že při negativním působením mají léky ihned vysadit. Často tak může dojít k dlouhotrvajícím nežádoucím efektům a zkomplikování případné následné léčby. Pokud měl někdo s takovýmto způsobem léčby dobré zkušenosti, pak je vhodné (nejlépe s klasickým homeopatem) vyselektovat ze skupiny léků, které byly užívány skutečně pozitivně působící lék a s tím potom v léčbě pokračovat v upraveném dávkování.

kombinované přípravky

Kombinované homeopatické přípravky klasičtí homeopaté nepoužívají. To neznamená, že nemohou někdy pomáhat, ale jejich působení je velmi omezené, chronické potíže pomocí nich většinou vyléčit nelze. Jejich působení i složení je často podobné spíše léčbě směsí bylinných čajů, což může někdy pozitivně stimulovat některé orgány či systémy ale nedochází k léčbě takové, jaké je schopná celostní homeopatické léčba.

vícepotenční léky

Léky, které obsahují více potencí toho samého léku, se někdy používají za mimořádných okolností ale nikoliv systematicky. Tyto léky je možné velmi obtížně dávkovat a měnit sílu léku podle reakce pacienta.

nosody, izopatie, autopatie

V homeopatii se již od jejích počátků používaly léky vyrobené přímo z nemocných tkání nebo z produktů chorobných procesů (nosody), z nějaké substance která zapříčinila onemocnění (izopatie) nebo z částí či produktů daného člověka (autopatie). Existují situace, kdy je nutné použít takovéto metody, ale jsou to pouze jedny z metod homeopatické léčby, které při správně indikovaném použití budou vysoce efektivní. Pokud se však jedna z těchto metod používá systematicky jako hlavní metoda, pak výsledky jsou velmi omezené. Každá z těchto metod může někdy výrazně posunout léčbu ale sama o sobě může vést k úplnému vyléčení jen v omezeném množství případů. Pokud někdo provozuje převážně léčbu pomocí nosod nebo někdo jiný zas pomocí autopatie, pak je to velmi omezený pohled na homeopatii a výsledky léčby nemohou být takové, jako když celostní homeopat používá tyto metody jako doplňkové, pokud jsou skutečně indikované.



Principy homeopatie

Homeopatie je léčebná metoda využívající přírodních prostředků, které stimulují samoléčebné síly organizmu a působí na hluboké úrovni v lidském těle. Proto je schopna léčit příčiny onemocnění. Řada léků jsou klinicky používány již dvěstě let s opakovaně potvrzenými účinky.

homeopatie ve světě

Homeopatie je metoda léčby, jejíž moderní podobu založil německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843), avšak podobné praktiky je možné vysledovat jak v současných kulturách přírodních národů po celém světě, tak i v historických pramenech kultury evropské.

Homeopatie je léčebná metoda, která je ve světě používaná více než klasická (euro-americká) medicína. Například v Indii (druhé nejlidnatější zemi světa) je homeopatie nejpoužívanější léčebná metoda a je vyučovaná na vysokých školách. Ve Spojených státech amerických jsou homeopatické fakulty na naturopatických vysokých školách a absolventi mají doktorský titul. Ve Velké Británii jsou homeopatická oddělení součástí nemocnic. Je tedy zcela nemyslitelné, že by někdo mohl seriózně tvrdit, že homeopatie nefunguje, pokud má dostatek informací a alespoň minimálně vnímá skutečnost.

Principy homeopatické léčby
- symptom

V homeopatii je důležité chápání symptomu nemoci. Symptom nemoci není nemoc sama o sobě, ale ochraný prostředek organismu, který bojuje s příčinou onemocnění. Pokud bojujeme proti symptomu, oslabujeme tím obrané schopnosti organismu. Přestože symptom poleví, což může vést i k dočasné úlevě, nemoc se tím ve skutečnosti neléčí. Naopak se celková - chronická nemoc může prohloubit. Alopatické léky mají často rychlý účinek na symptomy, což vede k velké oblibě a rozšířenosti této léčby. V některých akutních případech je nutné léčit symptomy, proto má i alopatie své místo v léčbě člověka, ale v léčbě chronických zdravotních potíží obvykle selhává.

Klasická alopatická léčba je zaměřena především na potlačování symptomů ale pomíjí zdraví celého člověka. Homeopatie je naopak léčebný systém celostní a proto je diagnostika a léčebný postup zcela odlišný. Homeopatika nejsou jen méně škodlivé náhrady alopatických léků. Pro předepsání homeopatického léku je nutné zcela jiné vyšetření než pro alopatickou léčbu. Pro celostní - konstituční homeopatickou léčbu je nutný velmi obsáhlý soubor informací od různých fyzických symptomů po duševní stavy.

- princip podobnosti

Homeopatie při léčbě používá takzvaný princip podonosti. Tento princip účiné léčby byl popisován již ve starověku a například i některé úryvky v bibli je možné interpretovat jako popis homeopatické léčby. Tento princip lze zjednodušeně popsat jako "podobné léčí podobné" (latinsky "simili similibus curentur"). Pokud někdo užívá substanci, která zdravému člověku způsobí symptomy podobné nemoci, bude to mít na něj léčebý účinek.

Tento princip na sobě vypozoroval Samuel Hahnemann, když se snažil zjistit, proč chininovník účině působí při léčbě malárie. Nesouhlasil totiž s doměnkou, že kůra chininovníku léčí malárii kvůli své hořkosti. Jsou totiž známy mnohem hořčí substance, které však na malárii neúčinkovaly. Začal sám užívat kůru z chininovníku a brzy se u něj objevily symptomy vemi podobné symptomům malárie. Od tohoto zjištění byl pak již jen krůček k tomu aby odvodil, že kůra chininovníku léčí malárii právě pro to, že je schopna zdravému člověku způsobit symptomy malárie.

Homeopatický způsob léčby se nemusí provádět jen s homeopatickými léky. Každý může vyzkoušet, že pokud si spálí ruku (a nemá popáleninu vyšího stupně) a tuto ruku potom ponechá v teple blízko ohně (tak aby se ale nespálil ještě víc) bude to sice chvíli nepříjemné, ale ruka se pak rychle zahojí. Naopak, pokud bude ruku chladit studenou vodou, ihned se mu uleví, ale ruka potom bude ještě dlouho bolet a hojení bude pomalejší. - ředění

Další jeho objev byl však neméně důležitý. Chtěl omezit výrazné vedlejší účinky chininovníkové kůry a proto zkoušel užívat menší dávky a zjišťovat, při jaké koncentraci je schopná látka ještě způsobovat symptomy. Ke zmenšení dávky používal metodu postupného protřepávání a ředění. Při těchto pokusech ke svému překvapení zjistil, že při postupném ředění sice vedlejší účinky mizí, avšak účinek léčivý (respektive vyvolávající symptomy) se neztrácí, ale při postupujícím ředění se naopak zesiluje a mění kvalitu.

- popisy homeopatických léků

Popisy takzvaných obrazů jednotlivých homeopatických léků vznikají tak, že skupině zdravých lidí je podáván lék tak dlouho, dokud se neobjeví symptomy. (Některým je přitom podáváno placebo, aby se odstranily statistické chyby). Po ukončení jsou pak zápisy jak fyzických, tak mentálně emocionálních symptomů jednotlivých zkoušejících zhodnoceny a vzniká tak popis léku (tzv. materia medica). Z těchto zkoušek se samozřejmě nezjistí vážné patologie. Ty jsou k lékům doplňovány až z klinických zkušeností s jednotlivými léky, které úspěšně vyléčily pacienty.

Zkoušky léků často probíhají podobně jako klinické zkoušky v alopatické medicíně. Každá zkouška léku je tedy vědecké potvrzení účinků homeopatických léků s vysokou statistickou relevancí, neboť se stejné symptomy objevují nezávisle u různých osob během zkoušky. (Odpůrci homeopatie samozřejmě pozitivní potvzení homeopatické léčby ignorují.)

Homeopatie a alopatie

Homeopatická léčba je tak velmi logická a pokud se někdo odprostí od vžitých stereotypů, pak naopak zjistí, že alopatická léčba je velmi nelogická. Pokud do jakéhokoli uzavřeného systému, který z jakéhosi vnitřního důvodu například produkuje méně nějakého hormonu, než je normální, a my tento hormon začneme do tohoto systému uměle dodávat, pak začne systém produkovat tohoto hormonu ještě méně. Množství umělého hormonu tedy bude postupně zvyšováno a nerovnováha bude narušována čím dál víc. Pokud je systému naopak dodána informace o tom, že není v rovnováze, a proto produkuje málo daného hormonu, pak může tuto rovnováhu opět nalézt a odstranit tím nemoc. Samozřejmě jsou některé patologické změny nevratné, a proto má i alopatie v medicíně své opodstatnění. Pokud je například slinivka natolik poškozená, že neprodukuje dostatek inzulínu, pak je dodávání inzulínu životně důležité a přestože i při tomto onemocnění může homeopatie pomoci, užívání inzulínu je nadále nutné.

K čemu je vhodná klasická medicína

Klasická medicína je v mnoha případech velmi užitečná. Když si zlomíme nohu, navštívíme chirurga. Zubní kaz je také nutné vyvrtat. Lidé, kteří užívají inzulin, nadále inzulin potřebují. Ale to neznamená, že homeopatie nemůže pomoci i při chirurgickém zákroku nebo i trhání zubu. Homeopatický lék užívaný před operací může velmi uspíšit hojení a rekonvalescenci.

V některých akutních stavech je samozřejmě nutné podat antibiotika či jiné klasické léky. Při zhoubném nádoru je potřeba ze všeho nejdříve nádor chirurgicky odstranit. Zodpovědný homeopat nesmí zrazovat od vyšetření klasickým lékařem. Ideální je zvolit takový postup léčby aby byla co největší šance na uzdravení.

Alopatické léčebné postupy

- antibiotika

Antibiotika mohou zachránit život, ale to neznamená, že v drtivé většině případů nejsou podávána zbytečně a ke škodě pacienta. Antibiotika „úspěšně“ vyléčí zánět, který se často po nějaké době vrátí, ale současně naruší střevní mikroflóru tak, že obnova může trvat velmi dlouho a někdy bez vhodné léčby nenastane vůbec. Důsledkem nemusí být „jen“ pokažené zažívání, ale i únava, kožní problémy,... Antibiotika jsou často předepisována při chřipkách, rýmách či jiných virózách (virózy antibiotika neléčí), aby zabránila doprovodným infekcím, ale často tím oslabí organismus, který přitom potřebuje sílu na boj s chřipkovými viry. Při život neohrožujících infekcích je vždy lepší použít akutně homeopatii a v lepším případě pokračovat s homeopatickou léčbou dál tak, aby se zabránilo opakovaným infekcím.

Dalším neméně důležitým následkem užívání antibiotik je potlačení imunitní odezvy organismu. Běžné opakované infekce (například zánět středního ucha, angína atd.) jsou většinou projevem hlubšícho - chronického problému. Často tak dochází pro mnohé k paradoxnímu jevu. Pokud u dítěte antibiotika jednu epizodu zánětu středního ucha vyléčí ale tyto záněty se pokaždé zase vrátí, pak je to známka dobré vitality organismu a je lepší prognóza úspěšného vyléčení chronické indispozice. Pokud se však zánět středního ucha vyléčí podáním antibiotik a dítěti se zánět znovu neobjeví, pak je možné, že se podáním antibiotik imunita natolik potlačila, že se celkový zdravotní stav dítěte zhoršil tak, že se následně může objevit vážnější zdravotní problém.

Nadměrným používáním antibiotik se bakteriální kmeny vůči nim stávají rezistentní a je možné se obávat, že tempo, kterým farmaceutické firmy vyrábějí nová a silnější antibiotika, nebude dostatečné a vzniknou mutace nemocí, které budou odolávat klasické léčbě (tak jako již nyní některé agresivní formy tuberkulózy). Homeopatie pak bude jediná šance, jak zabránit propuknutí epidemie.

- chřipka a virová onemocnění

Běžné léky bez předpisu, které jsou doporučovány užívat při chřipce (zvláště prostřednictvím televizních reklam), bohužel chřipku vůbec neléčí, ale jen ulevují symptomům (což farmaceutické firmy otevřeně propagují). Tím však přetěžují organizmus, což může způsobit nejen dlouhodobou únavu, ale někdy to může mít i fatální následky. Většinou se jedná o léky, které sníží teplotu (kterou organismus zvýšil, aby účiněji bojoval proti nemoci) látkami na bázi acetylsalicylové kyseliny (aspirin) nebo paracetamolu s přídavky povzbuzujícími náladu (kofein, efedrin a jemu podobné látky...)

Jako prevenci proti chřipce nabízí klasická medicína očkování, jehož používáni je však velmi sporné. (Tomuto tématu bude věnována pozornost v dalších textech).

- epidemie

Při epidemiích měla v historii homeopatie mnohanásobně lepší výsledky než klasická medicína, a to i při pandemii chřipky v roce 1918, při které zemřely miliony lidí. (Je dokonce velmi pravděpodobné, že mnoho úmrtí mělo na svědomí podávání acetylsalicylové kyseliny - aspirinu, podrobnosti viz Epidemické choroby) Dá se proto očekávat, že bude homeopatie velmi dobře účinná, pokud by se rozšířila ptačí chřipka či jiná epidemie nebo pandemie, a to mimo jiné proto, že příprava velkého množství léku je velmi levná. Nedávno byla zveřejněna v tisku zpráva, že v Japonsku se doporučuje omezovat očkování přípravkem Tamiflu, neboť se u mladých lidí očkovaných touto látkou vyskytl zvýšený počet sebevražd. Pro homeopatii nejsou takovéto souvislosti ničím mimořádným.

- doplňky stravy a zdravá výživa

Přiměřené dávky vitamínů a stopových prvků mohou posílit organismus při akutních chorobách, ale dlouhodobé užívání některých látek (třeba i tablet obsahujících železo při anemii) zvláště v době těhotenství může působit negativně, někdy může dokonce způsobit i potrat. Zdravá výživa je nutným předpokladem zdraví, každý by se ale měl také řídit vlastním instinktem. Většina populace by měla ve svém jídelníčku omezit červené maso a mléčné výrobky na minimum, mnoho lidí naopak bez dostatečného přísunu masa nebude schopno plně fungovat, někdo se bude cítit dobře jen když vypije půl litru mléka denně, někdo potřebuje sníst denně půl kila čokolády... Organismus se snaží doplňovat to, co potřebuje (a to nejen chemicky).

- hormonální léčba

Hormonální léčiva působí vážné škody organismu (pokud nemluvíme o život ohrožujících chorobách), ať již to jsou výše zmíněné kortikoidy nebo třeba hormonální terapie při menopauze. Hormony totiž zasahují přímo do nejjemnější rovnováhy v organizmu. Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že i hormonální antikoncepce je léčba a způsobuje narušení fungování organismu ženy. Lékaři doporučují antikoncepci i kvůli zpravidelnění cyklu. Bohužel právě u žen a dívek, které měly před používáním antikoncepčních pilulek menstruační cyklus nepravidelný a hormony jim tento cyklus upravily, jsou negativní účinky větší než u těch, které měly periodu pravidelnou. Již i klasičtí lékaři přiznávají jistou spojitost mezi hormonální antikoncepcí a rakovinou prsu. (Více v článku Rakovina prsu)

Vědecké potvrzení homeopatické léčby

Mnoho lidí tvrdí, že homeopatie nefunguje. Je to mimo jiné způsobeno tím, že homeopatická léčba je velmi odlišná od léčby klasické, a proto s ní nelze jednoduše srovnávat. V homeopatii totiž není pro výběr léku rozhodující diagnóza. I v akutních případech má homeopat při jedné lékařské diagnóze na výběr mezi deseti léky, zatímco klasický lékař má na výběr mezi lékem levnějším a dražším. Pokud klasičtí lékaři udělají experiment a deseti lidem podají na angínu antibiotikum a druhým deseti podají jeden nejobvyklejší homeopatický lék na angínu, pak bude úspěšnější klasická medicína (zánět úspěšně zastaví, i když s negativnímy následky). Není to však chyba homeopatie, ale metody, kterou klasičtí lékaři na srovnání používají (pokud bychom předpokládali, že to nedělají záměrně). Vybrat homeopatický lék je totiž mnohem složitější. Každý z oněch deseti pacientů by zřejmě potřeboval jiný homeopatický lék. U chronických nemocí má homeopat na výběr z tisíců léků. V tom případě není statistické porovnání možné, neboť statistika pohlíží na lidi jako na část skupiny, zatímco homeopat přistupuje k léčbě každého člověka zcela individuálně. Statistika se snaží eliminovat lidský faktor, zatímco z homeopatie být lidský faktor odstraněn nemůže.

Přesto však existuje řada studií potvrzující účinnost homeopatie, odpůrci je však zcela ignorují. Prestižní lékařský časopis Lancet ve svém článku, který bojuje proti homeopatii, vybral z více než sta vědeckých studií potvrzujících účinost homeopatie těchto studií šest (které byly samozřejmě nejméně průkazné) a porovnával je s alopatickými studiemi s odlišnými (!) diagnózami při kterých byly dokonce použity alopatické léky, které byly pro závažné vedlejší účinky ve Spojených státech zakázány. Podle pozadí skutečností o vzniku tohoto článku v Lancetu by bylo možné natočit film, který by si nezadal s filmem "Vrtěti psem".

Například jedna studie, která vědecky nepotvrdila účinky homeopatie spočívala v tom, že při zánětu spojivek bylo do jednoho oka kapáno homeopatikum a do druhého oka placebo. Přitom nebylo pozorováno, že by se oko do kterého bylo kapáno homeopatikum léčilo rychleji než to druhé. V homeopatii je však jedno do kterého oka se kape homeopatikum, působí na obě oči stejně. Důležité je, že se dostane do kontaktu sliznicí a tak vnikne do těla. Takovéto studie skutečně nemohou homeopatii dokázat.

Kdy lze použít homeopatii

Homeopatie umí léčit nebo alespoň výrazně pomoci u jakýchkoliv zdravotních problémů, a to nejen fyzických, ale i psychických. Samozřejmě je v některých případech nutná paralelní léčba psychologická, chirurgická nebo i jiná, zejména při vážných chorobách, kdy pacient bere dlouhodobě léky, které není možné vysadit. Homeopatií lze ale léčit i v těhotnství a při porodu, čerstvě narozené děti, vážné choroby jako je rakovina, AIDS nebo psychické poruchy. Nelze ale očekávat, že se člověk vyléčí ze své chronické nemoci ihned po jedné návštěvě homeopata, i když ani to není neobvyklé, ale i tak je nutný nějaký čas podle závažnosti nemoci. Přesto ale po správném výběru léku, i když fyzické potíže nějaký čas ještě přetrvávají, se zvýší energie člověka, upraví se mu spánkový režim a celkově se zvýší kvalita života.

Nalezení správného léku (nebo léků) však v některých případech může být velmi obtížné a i zkušenému homeopatovi může trvat déle. Někteří lidé mohou změnit i vícekrát homeopata, než dojde k výraznému posunu v léčbě.

Pro úspěšnou léčbu je však současně důležitý i způsob života. Špatné stravovací návyky, špatný spánkový režim, nadměrné užívání alkoholických nápojů, cigaret a jiných drog a podobně mohou komplikovat nebo i znemožnit léčbu. Naopak vhodné masáže, relaxace, nevystavování se stresovému prostředí mohou léčbu podpořit.

Doprovodná léčba

Při léčbě homeopatiky je vhodné omezit jakoukoliv klasickou léčbu na co nejmenší možnou míru. Je také vhodné snižovat například dioptrie brýlí nebo je používat méně často. (Ne že by brýle rušili léčbu, ale pokud se organizmus uzdravuje, tak se lepší i zrak. Pokud budeme mít na nose stále brýle, tak oko nebude mít důvod měnit akomodaci, když bude přes brýle vidět ostře.) Při těžším poškození orgánů je však vhodná podpůrná léčba daného orgánu ať už bylinnou léčbou, reflexní masáží nebo např. gemmoterapií. Tuto léčbu by ale měl doporučit homeopat. Léčbu akupunkturou nebo jinými energetickými metodami není vhodné započít ve stejný čas jako homeopatickou léčbu. Mohlo by dojít k tomu, že nebude správně indikováno jak která terapie působí.

Léčba akutních nemocí

Homeopatie může být při léčení akutních zdravotních problémů velmi účinná. Při méně závažných problémech (drobné úrazy, bodnutí včelou,...) si může každý vyhledat vyhledat vhodný lék v různých příručkách jak tištěných, tak i dostupných na internetu (např viz Praktická homeopatie firmy Boiron). Při akutních chorobách je vhodnější, když lék předepíše homeopat, a to zvláště při vážnějších onemocněních. Pokud může mít akutní onemocnění vážné zdravotní následky, měl by homeopat postupovat v součinnosti s praktickým lékařem, který by měl rozhodnout o tom, zda-li není nutné zasáhnout jinými léky (např. antibiotiky), případně hospitalizovat pacienta.

Složené homeopatické preparáty

Výhoda složených preparátů spočívá v tom, že je může předepsat lékař nebo i vzít sám pacient, aniž by se zabýval homeopatií. Složené preparáty jsou připraveny tak, aby se jejich předepisování co nejvíce blížilo uvažování klasické medicíny, a tedy aby pro výběr léku byla rozhodující diagnóza. Většinou může poradit vhodný lék i lékárník. Často (ne vždy) jde o velmi nízké potence, kdy jde spíše o směsi ředěných rostliných tinktur a homeopatický složený preparát se svým složením blíží spíše směsi byliného čaje než homeopatiku. Ředění například D3 až D6 nebo C3 používají někteří bylikáři jako náhradu byliných tinktur.

Je to určitá volba pro lidi, kteří hledají náhradu klasických léků, neboť vnímají jejich škodlivost a v řadě případů mohou být účinné při minimálních vedlejších účincích. U mnoha lidí mohou být ale tyto přípravky naprosto neúčinné. Vážnější či chronická onemocnění většinou nejsou složenými přípravky léčitelné. Přesto mohou částečně pomáhat jako byliná tonika ale nikoliv na stejné úrovni jako celostní - konstituční homeopatická léčba.

(Často je v některých textech na internetu chybně uváděno, že lék oscilococcinum, který je doporučován na prevenci či léčbu chřipky, je také složený preparát. Přitom se jedná o monokomponentní lék, který je na prevenci proti chřipce za určitých okolností vhodný.)

léčí homeopatie psychosomatické nemoci?

Samo slovo psychosomatický je velmi zavádějící. Předpokládá totiž, že psyché je oddělené od soma (těla), což je ovšem několik set let starý omyl klasické medicíny. Ale již i sami lékaři začínají přiznávat, že je tato teorie nedostačující, a proto si pomáhají výrazy jako „psychosomatický“. Pokud bychom toto slovo měli použít, tak všechny nemoci jsou psychosomatické. To ale neznamená, že všechny nemoci jsou způsobené duševním stavem, ale jen to, že duševní stav je od fyzické nemoci neoddělitelný. I když si zlomíme nohu, tak se současně mění i psychický stav člověka. Naopak u lidí, kteří jsou geneticky zatížení sklonem k rakovině, je možné zcela jasně identifikovat jistý psychologický kontext.

Pro homeopata je mentálně - emocionální stav pacienta součástí jeho celkového obrazu a bez jeho znalosti může velice obtížně podat hluboce působící lék.

Je homeopatie placebo?

Homeopatie má takové výsledky, že je velmi obtížné někoho, kdo se s homeopatií setkal, přesvědčit, že se jedná o placebo efekt. Zvláště, když homeopatie působí velmi dobře na nemluvňatech a zvířatech. Každý den je tato skutečnost dokazována nepřeberným množstvím vyléčených „neléčitelných“ případů. Každá zkouška homeopatického léku na skupině osob, při které ani ten, který lék těmto lidem podává, neví co je v léku obsaženo, je vědecky vedeným důkazem o tom, že homeopatika nejsou placebo.

Každý, kdo pochybuje o účincích homeopatického léku může sám na sobě velmi snadno provést pokus (pokud je zdravý), když bude například každou hodinu užívat libovolný homeopatický lék o potenci 30ch do té doby, než se mu objeví nějaké symptomy. (Lék o potenci 30ch lze zakoupit v lékárně za asi 60 Kč). Potom se může podívat do Materie mediky na popis léku a může vlastní symptomy porovnat s knihou. Při běžných zkouškách se užívá lék o potenci 30ch jednou denně. Při podávání po hodině se symptomy objeví rychleji. Někdy se může stát, že si člověk pro tuto zkoušku náhodně vybere svůj konstituční lék. Pak se může "náhodně" vyléčit i ze svých chronických problémů.

Homeopatické léky

Je velmi dobře zdokumentováno (a to jak z vědecky ověřitelných zkoušek léků tak z více než 200 let zkušeností homeopatů celého světa), jak jednotlivé homeopatické léky na člověka působí. Jakým způsobem však působí se neví. Existuje řada teorií, které jsou ale jen teorie. Je však již například dokázáno řadou pokusů, že voda je schopna si „pamatovat“. Dr. Emoto z Japonska fotografuje s pomocí mikroskopu zárodky krystalů vody při mrznutí. Destilovaná voda žádné krystaly nevytváří, avšak voda připravená z homeopatického léku může vytvořit velmi krásný krystal (viz článek Hoemopatický lék).

Na popsání přesného působení homeopatických léků si musíme ještě počkat. Skutečnost, že homeopatické léky s vysokým ředěním skutečně působí je dokázána nejen denodení praxí a vědecky vedenými zkouškami léků, ale i vědeckými pokusy na zvířatech s vysokou mírou statistické přesnosti. Skutečný vědec k fenoménu, který objektivně existuje, hledá, co je jeho podstatou a nesnaží se vyvrátit co vyvrátit nelze.

Je homeopatie alternativní léčba?

Homeopatie by neměla být považována za alternativní léčbu, neboť to není skutečná alternativa k léčbě alopatické. Je to zcela jiný léčebný postup a v případech, kdy je vhodná homeopatická léčba není vhodná alopatická a naopak. Ideálem moderní medicíny by mělo být spojení homeopatické, alopatické, ale i dalších způsobů léčby v jeden celek tak, aby pro daného pacienta s daným problémem byla vybrána vždy léčba nejvhodnější.



Může homeopatický lék fungovat?

„Homeopatický lék neobsahuje podle fyzikálních a chemických zákonů žádnou hmotnou příměs léčivé substance a je tedy zcela neúčinný.“ Takovýmito či velmi podobnými argumenty bývá homeopatie odsouvána do oblastí fantazií či podvodů. Homeopatické léky však přesto prokazatelně působí. Někteří homeopaté však někdy naneštěstí vysvětlují principy působení léků tak prapodivnými a neurčitými způsoby, přičemž si vypůjčují některé vědecké termíny, že to je pro vědce spíše jen další potvrzení toho, že je homeopatie čirý výmysl. Jak je však přesto možné, že homeopatie funguje a co vlastně vědcům vadí?

vodní krystal

Homeopatický lék je připravován postupným ředěním původní substance (nejčastěji v destilované vodě) postupnými kroky tak, že při každém kroku se koncentrace původní látky stokrát sníží. Ředění probíhá předepsaným způsobem. Standardně je lahvičkou se směsí 40 krát prudce bouchnuto o tvrdou podložku a není to tedy jen pouhé ředění. (Existuje více způsobů. Pro jednoduchost se ale můžeme držet toho nejpoužívanějšího.) Pokud tento postup zopakujeme jedenáct krát, dostaneme ředění (102)11=1022, což je řád avogadrova čísla. Z toho vyplývá, že výsledný roztok může statisticky obsahovat buď nejvýše pár molekul původní látky, a nebo také již neobsahuje nic. Pokud s ředěním pokračujeme dál, pak pravděpodobnost, že lék obsahuje alespoň jednu molekulu původní látky klesá při každém dalším kroku jedna ku stu. V homeopatii se ale běžně používají ředění 30, 200, 1000, 10000 (a účinky při vyšším ředění neklesají, ale naopak stoupají). Přesto však to, že homeopatické látky účinkují, bylo nesčetněkrát dokázáno vědecky vedenými experimenty, tzv. „provingy“, při kterých se pokusné skupině osob podává substance ředěná nejčastěji třicet krát (chemicky tedy ředěné 1 / 1060) a nikdo z nich, ani ten člověk, který jim podává tento lék neví, z čeho byl vyroben a zda-li konkrétní dávka pro konkrétního zkoušejícího obsahuje lék a nebo placebo (tzv. dvojitý slepý test). Výsledky zaznamenané pokusnými osobami jsou vzájemě tak vysoce koherentní a porovnatelné i s provingy prováděnými před více než sto lety, že o tom, že homeopatické léky skutečně působí, nelze pochybovat.

Je tedy zřejmé, že to, co působí, nejsou molekuly původní substance, a proto i tvrzení uvedené hned na začátku tohoto článku v podstatě nedokazuje vůbec nic. Něco však přesto ve vodě zůstává a při každém kroku ředění se toto „něco“ kvalitativně mění. Můžeme si to přestavit tak, že ve vodě zůstává informace o původní látce a při každém kroku ředění se tato informace určitým způsobem kultivuje. Může však voda nést informaci?

Před pár desítkami let objevili vědci princip dvojité šroubovice DNA. Do té doby bylo nepředstavitelné, že by jedna, respektive dvě molekuly mohly obsahovat bilióny informací, a přesto o tom v současnosti nepochybuje ani malé dítě. Ve vodě nemůže být informace uložena v chemické vazbě jako u molekul DNA, protože jednotlivé molekuly vody se čiperně pohybují (pokud voda nezmrzne), že žádné chemické vazby nést tuto informaci nemohou. Avšak právě při procesu mrznutí, probíhají ve vodě zajímavé jevy, které zkoumá japonský vědec Dr. Emoto a používá následující postup. Na sklíčko kápne kapku vody, zchladí ho na mínus 5 stupňů celsia a pod mikroskopem potom sleduje a fotografuje růst zárodků vodních krystalů. (Můžete se podívat na video, na kterém je celý postup zaznamenán.) Pokud mrzne destilovaná voda, tak netvoří žádné krystaly, ale jen homogenně tuhne. Pokud však mrzne destilovaná voda připravená jako homeopatický lék, a tedy je to chemicky stále jen destilovaná voda, vytváří velmi krásné, středově souměrné krystaly. Můžete se podívat i na krystal léku PC1 (prokazatelně účinného při léčbě AIDS) připraveného sice jinak, než standardní homeopatické léky, ale opět je nosičem informace pouze chemicky čistá, destilovaná voda. Je tedy zřejmé, že voda je schopna uchovat informaci a je to možné fyzikálním pokusem dokázat, přestože se zatím neví, jak je to možné. Existuje mnoho spekulativních teorií, žádná ale není prokazatelná. Je však důležité, že paměť vody jako fenomén existuje.

Dr. Emoto se zpočátku zabýval hlavně tím, zda-li je možné do vody přenést nějaký duchovní obsah. Porovnával krystalizaci destilované vody s destilovanou vodou, ke které byla vysílána modlitba. Požehnaná voda tvořila velmi krásné krystaly. Ač se to může zdát až příliš fantastické, Dr. Emoto skutečně dokázal, že voda je schopná si pamatovat informaci (více na www.hado.net) a v porovnání s vědeckými důkazy Dr. Emota, je homeopatie vlastně vysoce materialistická disciplína, protože informace do vody přichází kontaktem s materiální substancí.

vodní krystal

Časté námitky odpůrců homeopatie jsou také takové, že i když je voda destilovaná, tak obsahuje řadu stopových příměsí a při vyšších ředění jsou koncentrace původní účinné látky porovnatelné, nebo dokonce mnohem nižší, než koncentrace ostatních chemikálií obsažených ve vodě, a tedy nemůže být homeopatický lék již z principu účinný. To by však platilo jen v tom případě, kdybychom v této destilované vodě rozpustily účinnou látku přímo v podobných koncentracích jako jsou koncentrace zmíněných stopových příměsí. V takovém případě by byl lék skutečně zmatečný. Avšak pokud se ředění začne správně, a tedy v koncentraci 1/100, pak je koncentrace substance o několik řádů vyšší, než stopové příměsi, a tedy je v prvotní informaci, která se do destilované vody přenáší jen velmi mizivý zlomek cizí příměsi. Léčivá substance samozřejmě také není stoprocentně čistá. Pokud se lék připravuje například z rostliny, tak se na jejím povrchu vždy najdou cizorodé látky. Podstatné je však to, jaká substance převažuje při počátečním ředění a jaká je tedy vytvořena počáteční matrice. Pokud potom při postupném ředění procházíme takovým stupněm, při kterém je obsah stopových prvků srovnatelný s obsahem léčivé substance, nezáleží již tolik na obsahu těchto látek, poněvadž v této fázi dochází již spíše ke „kultivaci“ již dříve z původní substance extrahované informace.

V homeopatických textech se často můžeme setkat s tím, že homeopatie působí na principu rezonance. Pokud je tato definice brána doslovně, je to pro vědce další z řady obtížně stravitelných skutečností. Těžko můžeme v homeopatii definovat nějaký kmitočet nebo nějakou frekvenci, ke které by se rezonance mohla vztahovat. Homeopaty je to spíše míněno v přeneseném smyslu tak, jak je to používáno v běžné mluvě: Někdo je s někým „podobně naladěn“, nebo je „na stejné vlně“. Avšak je zajímavé, že i z matematického hlediska je pojem rezonance velmi blízký tomu, jakým způsobem homeopatické léky na člověka působí a je možné použít fyzikální soustavu „budič“ – „rezonátor“ jako velmi abstraktní model toho, jaký je vztah mezi „lékem“ – „pacientem“.

Jakým způsobem homeopatické léky přesně působí ukáže až budoucnost. To, že současná věda nedokáže tento mechanismus úspěšně popsat, nemění nic na tom, že homeopatie dokáže léčit i případy běžnou medicínou neléčitelné a účinky jsou měřitelné i lékařskými přístroji.

foto:
http://www.snowflakes.com
pozn: jako ilustrace bylo použito snímků sněhových vloček,
které jsou podobné vodním krystalům, které fotografuje Dr. Emoto.
Pro použití jeho fotografií na webu má však velmi omezené licenční podmínky.



Homeopatie v Česku

Homeopatie je u nás relativně mladá léčebná metoda, přestože začátkem dvacátého století byla na našem území běžně rozšířena. Socialistická éra však téměř veškeré kořeny homeopatie zpřetrhala a tak se u nás homeopatie rozšiřuje opět až v devadesátých letech minulého století vpodstatě na zelené louce. Neboť je homeopatie metoda velmi náročná a její studium zabere řadu let, je její rozšiřování velmi pomalé.

U nás bohužel neexistuje zatím žádná jednotná organizace, která by združovala homeopaty a současně dohlížela na jejich odbornou úroveň tak, jak to v lékařském světě činí lékařská komora. Přestože existuje několik homeopatických společností a jedna z nich má v názvu slovo komora, všechny tyto společnosti jsou na ostatních nezávislé a každá tato společnost sdružuje vlastní okruh homeopatů. Tato situace je na jednu stranu výhodná, neboť umožňuje větší pluralitu v homeopatickém světě (protože každá skupina zastává mírně odlišné názory a většinou má i vlastní školy), na druhou stranu však provozuje homeopatii i množství lidí, kteří mají velmi omezené homeopatické vzdělání a často kazí homeopatii její jméno.

Homeopatii provozují jak lékaři tak nelékaři a v těchto obou skupinách není velký rozdíl, pokud skutečně provozují celostní - konstituční homeopatii. Homeopatická diagnostika a způsob léčby je tak velmi odlišný, že s konvenční medicínou nemá mnoho společného. Mezi špičkami světové homeopatie jsou zastoupeni jak lékaři tak nelékaři. V některých případech jsou lékařské znalosti užitečné, pokud se jedná o život ohrožující akutní případy. Pokud je v takovýchto případech homeopat nelékař, je vhodné, aby na pacienta lékař dohlížel. Klasické lékařské vzdělání však může být i určitou překážkou, neboť konvenční medicína má zcela jiný způsob uvažování než homeopatie a pokud lékař prošel klasické lékařské vzdělání, pak mu může trvat déle než se zbaví vžitého nesprávného způsobu uvažování.

Pro homeopatii jsou stejně důležité i další obory lidské vzdělanosti a to zejména psychologie, antropologie, filosofie, znalosti jiných kultur a jejich léčebné systémy, znalosti historie, kultury, umění, botaniky, chemie ale i dalších věd. Mnozí lékaři (a samozřejmě i řada nelékařů) praktikují bohužel velmi povrchní homeopatickou léčbu a i u chronických případů předepisují léky jen na základě několika symptomů, nebo doporučují užívat kombinované homeopatické preparáty. Taková léčba někdy může mít dočasný efekt, avšak není schopná zasáhnout hlubší příčinu nemoci a není příliš odlišná od klasické alopatie. Ve svém důsledku tak mají lidé o homeopatii velmi zkreslené představy a mnoho lidí kvůli tomu homeopatii zavrhuje.

V rámci Evropské unie je na homeopatii pohlíženo velmi odlišně. Například ve Švédsku mohou homeopatii provozovat jen nelékaři, naopak v Itálii ji mohou provozovat jen lékaři.