Homeopatie a epidemické choroby

Homeopatie je jedna z nejůčinějších metod při léčbě epidemií. Prokázalo se to i v praxi například při léčbě španělské chřipky. Homeopatická profylaxe spály byla prokázána již před dvěstě lety. Lékařské studie prokazují úspěšnost při léčbě chřipky. Homeopatie je naděje při možném propuknutí epidemií v budoucnosti.

Homeopatická léčba člověka s chronickou nemocí je složitý proces. Homeopat musí ke každému jedinci přistupovat zcela individuálně a proto i statistiku pro zkoumání účinků homeopatie nelze v takovýchto případech běžným způsobem použít. Zcela jinak je tomu však u epidemických chorob. Již Samuel Hahnemann (1755-1843), zakladatel moderní homeopatie, nalezl způsob, jak bojovat proti epidemiím. Pokud jeden homeopat léčí několik pacientů nakažených epidemickou chorobou, může postupně odhlédnout od individualit pacientů a získá obraz samotné epidemické choroby a k tomu je pak schopen najít odpovídající lék, který se nazývá „Genus epidemicus“.

Neznamená to však, že stačí nalézt Genus epidemicus pro chorobu a potom platí navždy. Každá vlna epidemie má svá vlastní specifika a proto pro každou epidemii, která se objeví v daném místě a čase, je nutné hledat vždy nový Genus epidemicus. Jakmile je však nalezen, je v současné moderní době možné tuto informaci sdílet velmi rychle s ostatními a je možné s touto epidemií účinně bojovat. To bohužel nebylo v letech 1918 a 1919, kdy celým světem prošla ničivá pandemie „španělské chřipky“, možné. Například to tedy znamená, že Genus epidemicus černého kašle, který se objeví jako epidemie v listopadu 2004 v Texasu v USA, může být lék Drosera a Genus epidemicus černého kašle v Čechách v lednu 2006 může být lék Corallium.

Samuel Hahnemann ve své knize Organon homeopatické léčby v §102 uvádí: „Nicméně celý rozsah epidemické choroby a totalita jejích symptomů (znalost patřící k celku kompletního obrazu nemoci, ke kterému lze najít odpovídající homeopatický lék) nemůže být patrný u jednoho pacienta, ale může být celkově abstrahován a uchopen z utrpení řady pacientů různých tělesných konstitucí.“

To ovšem neznamená, že všechny lidi, u kterých propukne choroba, je možné léčit jen tímto jedním lékem. U každého člověka vznikne trochu jiná odezva na nákazu epidemickou chorobou v závislosti na jeho konstituci a proto se může stát, že bude potřebovat jiný lék než Genus epidemicus. Například při chřipkové epidemii v roce 1998 uvádí Todd Hoover MD z Philadelphie: „Viděl jsem nejméně jeden případ chřipky vítečně reagující na Eupatorium a jiný reagující dobře na Rhus toxicodendron, ale u více než 90% případů bylo nejúčinnější Gelsemium.“

Lék Genus epidemicus se také může změnit i během jedné epidemie například u chřipky v závislosti na virových mutacích. Stejný autor uvádí u stejné vlny epidemie, že „...z počátku všichni vypadali na lék Phosphorus, během listopadu a začátku prosince, ale nyní, poslední měsíc, je to Gelsemium“

U propuklé choroby je tedy sice velmi pravděpodobné, že lék Genus epidemicus bude nejčastějším lékem na danou epidemii, avšak přesto je každý případ nutné individualizovat a určit, zda-li bude Genus epidemicus u daného případu účinný a případně vybrat lék jiný.

homeopatická prevence – profylaxe

Odlišná situace však nastává, pokud je lék Genus epidemicus podán jako prevence (profylaxe). Tím v organismu vyvolá určitou vnímavost přímo ke konkrétní epidemické chorobě a vytvoří proti ní obranu, a to ještě dříve, než je člověk nakažen a svou konstitucí může pozměnit průběh choroby a tím nutnost užívat jiný lék, než je Genus epidemicus. Procentuální ochrana před nakažením epidemickou chorobou je potom mnohem vyšší a působí i u těch lidí, u kterých, pokud by se nakazili, by lék Genus epidemicus nebyl účinný.

Clemens von Boenninghausen (1785-1864) ve své knize The Lesser Writings uvádí:
„...S tímto nejúčinnějším lékem jsem rozhodně neléčil všechny následující pacienty, kteří ke mě přišli s planými neštovicemi, ale dal jsem tento lék do mnoha domácností, ve kterých již někdo neštovicemi onemocněl jako profylaxi a hle! Výsledek byl úžasný. Nikdo z rodin, ve kterých byly neštovice a kde byl podáván lék thuja, neonemocněl.“

Touto homeopatickou profylaxí se může i u velmi agresivních chorob, u kterých je vysoká úmrtnost, tato úmrtnost snížit na minimum. A jak bylo uvedeno již v úvodu tohoto článku, u epidemií je možné homeopatii velmi dobře statisticky porovnat s účinky klasické medicíny. Největší epidemie v moderních dějinách byla tzv. „Španělská chřipka“, která během let 1918 a 1919 usmrtila odhadem 40 000 000 lidí po celém světě. Nejvíce zasažená byla populace mladých lidí mezi věkem 14 až 40 let, u nichž byla úmrtnost nejvyšší. Nejtragičtější na celé epidemii bylo však to, že značný podíl na úmrtnosti měla právě klasická medicína a podávání analgetik, především aspirinu.

Španělská chřipka

Julian Winston z Nového Zélandu ve své knize „Chřipka 1918: homeopatií k záchraně“ o „španělské chřipce“ uvádí:

„Byla nazývána „Velký bílý mor.“ Je těžké si představit devastaci způsobenou epidemií chřipky v letech 1918–19. Lidé, kteří žili spolu, byli přítomni tomu, že někdo, komu bylo ráno dobře, byl večer mrtvý.

pacienti se španělskou chřipkou
v provizorní nemocnici v Camp Funston, Kansas, USA

Dr. H. A. Roberts byl lékařem na vojenské lodi. Loď, která jela s nimi si od nich půjčila celou zásobu rakví – úmrtnost byla tak vysoká. Po návratu do přístavu se důstojník Robertse zeptal: „použil jste všechny rakve?“ A Roberts, který léčil lidi na lodi homeopaticky odpověděl: „Ano. A neztratil jsem jediného muže“

Následující je výtah z článku nazvaného „Homeopatie v chřipce – Sbor padesáti v souladu“ od W. A. Deweye, MD, který byl vytištěn v „Journal of the American Institute of Homeopathy“ v roce 1920.

Dean W. A. Pearson z Philadelphie sesbíral záznamy z případů španělské chřipky léčené homeopatickými lékaři a úmrtnost byla 1,05%, zatímco úmrtnost u klasické medicíny byla 30%.

Třicet lékařů z Connecticutu odpovědělo na můj dotaz ohledně dat. Zaznamenali 6602 případů s 55 úmrtími, což je méně než 1%. Na mé cestě lodí jsem měl 81 případů. Všichni se uzdravili a dorazili do cíle. Všichni byli léčeni homeopaticky. Na jiné lodi cestou zemřelo 31 lidí.– H. A. Roberts, MD, Derby, Connecticut.

V továrně s 8000 zaměstnanci bylo jen jedno úmrtí. Pacienti nebyli léčeni k smrti (aspirinem - pozn. překl.). Gelsemium byl prakticky jediný lék, který byl používán. Nepoužívali jsme ani aspirin ani žádné vakcíny. – Frank Wieland, MD, Chicago.

Neztratil jsem žádného pacienta s nekomplikovanou chřipkou. Podíl úmrtí při zápalu plic byl 2,1%. Salicyláty, včetně aspirinu a chininu, byly většinou jedinou pomocí staré školy a bylo běžné slyšet, že podíl úmrtí při zápalu plic byl 60% – Dudley A. Williams, MD, Providence, Rhode Island.

Patnáctset případů bylo zaznamenáno v Homeopathic Medical Society of the District of Columbia s patnácti mrtvými. Uzdravení v National Homeopathic Hospital bylo 100%. - E. F. Sappington, M. D., Philadelphie.

Léčil jsem 1000 případů chřipky. Mám o tom záznamy, které mohu ukázat. Neměl jsem žádnou ztrátu. Prosím, vzdejte díky homeopatii a ne skoto-iro-američanovi! – T. A. McCann, MD, Dayton, Ohio.

Jeden lékař v Pittsburghské nemocnici se zeptal sestry, jestli nezná cokoliv lepšího, než to co dělají, neboť ztrácel mnoho případů. „Ano, doktore. Přestaňte předepisovat aspirin a jděte dolů do homeopatické lékárny a kupte homeopatické léky.“ Doktor odvětil: „Ale to je homeopatie.“ „Já vím, ale homeopatický doktor, u kterého jsem dělala sestru, neztratil žádného pacienta“ – W. F. Edmundson, MD, Pittsburgh.

Je jeden lék, který ať přímo, či nepřímo způsobil větší ztráty na životech než chřipka samotná. Všichni tento lék znáte, je to kyselina salicylová. Takto vstoupil Aspirin do historie. Neznáme jakým způsobem působí jako sedativum. Škodí dvěma způsoby. Jeho nepřímé působení spočívá v tom, že je podáván tak dlouho, dokud pacient není zcela vyčerpán a neobjeví se u něj zápal plic – Frank L. Newton, MD, Somerville, Massachusetts.

Aspirin a látky z kamenouhelného dehtu jsou viněny, že způsobily velký počet zbytečných úmrtí. Všepřítomný aspirin je nejzhoubnějším lékem ze všech. Ošidí organismus svou rychlou úlevou od bolesti, tato úleva je však hrozivá. V řadě případů oslabí srdce, potlačí životní sílu, zvýší mortalitu i u jednoduchých případů a zpomalí rekonvalescenci. Ve všech případech zakrývá symptomy a způsobí, že je mnohem obtížnější najít správný lék.

plakát z roku 1918

Podle všeho Aspirin nepřináší žádný léčivý účinek u jakékoliv choroby a měl by být proto zakázán. – Guy Beckly Steams, MD, New York.

Tři stovky a padesát případů a ztratila jsem jen jeden, zanedbaný zápal plic, který se ke mě dostal po tom, co pacientka užila sto gránů aspirinu během dvaceti čtyř hodin. – Cora Smith King, MD, Washington, DC.

Dostal jsem balík, který obsahoval 1000 tablet aspirinu, a ve kterém bylo o 994 tablet více, než bylo zapotřebí. Myslím, že jsem jich podal kolem půl tuctu. Nebylo ho potřeba. Mých léků bylo pár. Většinou to bylo neustále Gelsemium a Bryonia. Ztěží jsem ztratil případ, pokud se ke mě dostal dříve, než byl pacient poslán do lékárny a koupil si aspirin, v kterémžto případě se mi do rukou dostal se zápalem plic. – J. P. Huff, MD, Olive Branch, Kentucky.“ Jiné metody léčby epidemií

Léčba pomocí Genus epidemicus není jediná metoda, jak léčit epidemické choroby. Jiná velmi účinná metoda je používání nosod, to znamená homeopatických léků připravených přímo z látky obsahující nosiče choroby (ať už viry, bakterie či jiné. Vytvořené léky jsou samozřejmě bezpečné, neboť homeopatické léky vyšších potencí vyrobené správným způsobem neobsahují žádné viry ani bakterie z původní materie). Tato metoda je vhodná zejména u epidemických chorob, které jsou v čase stálé (například malárie, žlutá zimnice,... o tomto tématu více v připravovaném článku) a současně je dostatek času na získání tohoto léku. Choroba, jako je chřipka, velmi rychle mutuje. Každou epidemii způsobuje jiný virus a i během jedné epidemie je možné, že se virus změní. V případě vysoce nebezpečné choroby je však i získání vzorku nebezpečné a podléhá přísným vládním karanténním opatřením. A i distribuce získaného léku může být problematická. (Jinou možností léčby epidemií jsou také tzv. Healingdownloads Petera Chappella. Více viz léčivé mp3.)

U léku Genus epidemicus je velká výhoda v tom, že nepřeberné množství homeopatických léků je plošně rozšířeno po ordinacích homeopatů či v lékárnách, a tedy v krátké době je možné získat odpovídající lék pro širokou populaci. Zvláště, když v případě nebezpečných epidemií lze očekávat omezení pohybu jak lidí, tak i zboží. Technologicky je velmi snadné připravit i z jedné dávky velké množství tohoto léku, takže i v uzavřené oblasti lze pokrýt tímto lékem všechny, kteří budou tento lék potřebovat.

Praktické použití Genu epidemiku v případě chřipky

Jak lze tedy konkrétně aplikovat to, co bylo řečeno o léku Genus epidemicus, pro konkrétní užití například běžné chřipky. Pokud se objeví chřipková epidemie, avšak výskyt je tak řídký, že ještě Genus epidemicus nebyl určen, je možné profylakticky užívat lék, který nejlépe odpovídá obecným symptomům chřipky, a to například v potenci 30c (případně 200c) jednou týdně. Vhodným lékem je Oscillococcinum (distribuovaný lék je v potenci 200k odpovídá přibližně 200c. Někdy bývá chybně uváděno, že se jedná o složený homeopatický preparát což není pravda. Je to standardní homeopatický monokomponentní přípravek s řádným provingem), avšak někdo může používat častěji jiný lék (např. Gelsemium nebo Influenzinum apod.) Pokud je nalezen Genus epidemicus dané epidemie tak je potom vhodné začít užívat tento lék stejným způsobem, namísto léku předchozího. Pokud někdo onemocní chřipkou, pak je nutné podle objevených symptomů podat lék odpovídající těmto symptomům, (který bude pravděpodobně Genus epidemicus, ale může to být i lék jiný) a v tom případě je vhodné se obrátit na homeopata. Pokud nehrozí komplikace, pak může i laik vybrat lék pomocí množství literatury, případně internetu.

Ptačí chřipka

Je možné předpokládat, že homeopatie bude velmi účinná léčebná metoda v případě propuknutí jakékoliv epidemie, avšak zejména hrozící a obávané ptačí chřipky. Dosah takovéto pandemie může být ještě mnohem horší, než ve zmiňované pandemii „španělské chřipky“. Je proto velmi důležité znát možnosti homeopatie a případně vědět, kde získat potřebné informace. Na českém serveru homeopatie.ivories.cz byla vytvořena sekce Genus epidemicus, do které mohou homeopaté vkládat své návrhy léků pro genus epidemicus. Kdokoliv tam také může zadat svoji e-mailovou adresu, na kterou bude každý vložený návrh na genus epidemicus zasílán.

literatura:
Samuel Hahnemann – Organon
David Little – The Methodology of Homeoprophylaxis
Clemens von Boenninghausen – The Lesser Writings
George Vithoulkas – Materia Medica Viva
Medical Advance – 1882-1883 Vol XIII – Bryonia the genus epidemicus (F. B. Smith)
American Homeopath – 1998 – As if one patient (Greg Bedayn)
Hahnemannian Advocate – 1898 Volume XXXVII Chicago – Influenza
Homeopathic Herald, The – 1946 Augustus Vol VII N°5
New England Journal of Homoeopathy – 1998 – Vol 7 N°1:
Sharing information in epidemics: implications for practitioners – Homeopaths without borders : the primacy of primary care (T. Hoover)
American Homeopath – 2000 – The homeopathic treatment of influenza surviving influenza and pandemics, past, present and future with homeopathy, By Sandra J. Perko, phd, Reviewed by Maggie Taeger

foto:
http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Spanish_flu_hospital.png
(Image: courtesy of the National Museum of Health and Medicine, Armed Forces Institute of Pathology, Washington, D.C., United States.)
This file is licensed under Creative Commons Attribution 2.5 License
In short: you are free to distribute and modify the file as long as you attribute its author(s) or licensor(s).